Nežádoucí přístupy v pedagogické praxi

„Jsou přivyklé volnosti.“
„Chápu. Pořád na cestách,“ přikývl Ašen.
V očích měl touhu člověka, pro kterého všechny cesty skončily.
Smutek vězně.
„Pořád na ulici, to spíš. Nic záviděníhodného!“
„Jistě, pane,“ přitakal nepřesvědčeně.
Vévoda ho chvíli mlčky pozoroval.
„Mimo dobu vyučování se smíš pohybovat po celém Paláci.“
Palác, velký jako malé město!
Ašenovi se rozbušilo srdce.
„Díky, můj pane.“
„Jestli vkročíš za hradby nebo budeš krást, nechám z tebe sedřít kůži!“ dodal vévoda varovně. „A co se týče tvých žáků, rákosku používej střídmě! Učitel nemá být krvelačná bestie, kterou těší bolest druhých.“
„Takoví učitelé nejsou,“ namítl Ašen.
„Myslíš? Já takového měl.“