Slunečnice

Někdy všechno, co uděláte, řeknete, zakřičíte do světa - někdy to všechno nepomůže. Někdy vám brání pevný bod v čase, někdy je samotný vesmír překážkou. Někdy je skutečnost vryta do tváře světa tak pevně, že ji nelze vymazat ani přepsat.
Někdy vám přijde na mysl otázka, jaký všemohoucí umělec namaloval každou vteřinu v každém možném čase a proč některé z nich udělal změnitelnými a jiné nikoli. A proč v očích některých lidí namaloval svět tolik jiný.
Tolik jiný, že v něm nebylo možno dýchat, nešlo žít.
Amélie natáhla ruku. Prsty se jí zachvěly jen pár milimetrů od plátna se žlutými slunečnicemi.