Fámy

Vévodovo prohlášení Tima neupokojilo. Pokračoval v úpěnlivých prosbách, vytrvale, ale s rostoucí beznadějí. Vévoda ho očividně nevnímal. Až poslední věta upoutala jeho pozornost.
„Říká se o vás, že jste milosrdný!“
„Opravdu?“ podivil se panovník. „To sis vymyslel!“
„No… někteří to říkají…,“ znejistěl Tim.
„A mnozí říkají pravý opak, není to tak?“
Tim neochotně přikývl.
„Uklidni se. Lidi toho napovídají!“
Z nádvoří přispěchal strážce, aby vyslechl vévodovy rozkazy.
„Zavřít, umýt, odvšivit, obléknout do něčeho slušného. Nakrmit. Ať je prohlédne některý z hojitelů. Učitele jim vyberu sám.“
„Učitele!“ vyjekl Tim překvapeně.
„Ano, učitele,“ řekl vévoda. „Zvěsti o mém milosrdenství jsou značně přehnané.“