Zprava dobrý, otočte se

Tvářila jsem se kysele. Často jsem to vídala ve filmech, ale netušila jsem, že to tak opravdu dělají.
„Podívejte se, já jsem ho opravdu nezabila. Byla to náhoda. V jedné chvíli mi sahal na zadek a v další už ležel mrtvý na zemi, netuším, co se stalo,“ zkusila jsem to ještě jednou. Místo odpovědi mi vrazili do ruky cedulku se jménem a číslem a šoupli mě před ten jejich děsivý fotoaparát. Přesně jako ve filmu. Už jsem se mohla začít těšit na to cool pruhované tričko. Předtím jsem se ale musela natáčet jako nějaká káča. Prý „zprava dobrý, otočte se“.