Žlutá

Vincent vytáhl čisté plátno a postavil ho na stojan. Udělal na něj několik tahů, nanášel barvy ve velkých vrstvách, maloval celý výhled ze svého pokoje na dvůr ústavu.
Ale dnes cítil, že ho malba samotná nenaplňuje. Jako by mu nestačilo dívat se na barvy, chtěl se do nich ponořit všemi smysly, poznat, jaké je to být v jejich kůži.
Zahleděl se na tubu se žlutou barvou. Představovala štěstí, ale on se šťastně necítil.
Co kdyby?
Našli ho o pár hodin později, jak se v křečích svíjí na zemi. Rty měl žluté od olejové barvy. Ale šťastný nebyl o moc víc.