Všechno pomíjivostí jest

Veškeré dění pod nebem má svůj čas, 

lidská schránka je tolik pomíjivá.

Nepomine však ta, která skryta za oltářem leží.

V pruhu bílých pláten, dvojicí srdcí hlídána,

rozpoutá boj lítý časem proplétající se jako nit.

Srdce věrná milovati budou, to jež se rozbilo,

oporou srdce srdci by jedno druhé drželo.

Mnoho ztratí, mnoho najde srdce soužené,

úzkostí tisící tisíckrát stihne ho náš Pán.

Stezky skryté útočištěm mu budou,

pláštěm nekonečně proměněný čas.

Naději však v sobě nenalezne víc,

hledat v skrytém čase úkol jeho jest.

Až kapka ke kapce v moři k sobě se stulí,

anděl andělu naději předá zářivou.