Za čistotu vod

...aneb těžký úděl geodetů
„Zprava dobrý, dvacet vzad!“ Zapraskalo z vysílačky a já se ošila. Vlevo díra jak do pekla, vpravo totéž a pode mnou z každé strany Ukrajinec. Přehmátla jsem levačkou, pevně sevřela hranol a posunula se o kousek dozadu.
„Pět vzad, neloudej se,“ zahučelo z kapsy. Hmátla jsem po vysílačce, abych mu řekla, kam si těch pět cenťáků může strčit. Prásk! Zdola se ozvala nadávka. Šoupla jsem o pět a zamávala na něj. Přiběhl okamžitě.
„Půl dozadu, dobrý. Co je?“ Ukázala jsem dolů, kde jeden z dělníků sbíral zbytky vysílačky.
„Je po ní,“ oznámil kolega. Příbramská ČOVka si vybrala svou první oběť.
A/N:Někdy jsou vzpomínky úsměvné, někdy děsivé... Jako bych znovu klečela na zdi široké 15 cm a zírala do aktivační nádrže hluboké 5 metrů. :D A cítila ten smrad, fuj!