Sežrat paměť

„Nová generace můr,” zašeptal Metoděj. 

Malvína zbledla.

Di, Vo, Ké vystartovaly. Temnými křídly laskaly tvrdé skořápky. Ovívaly je. Ukládaly do nich zárodky snů. 

Vajíčka se zaleskla do noci jako oči.

Metoděj chytil Malvínu za rameno: „Bojíš se?!”

Uhnula pohledem: „Myslím na kafe. Na to, jak voní máma. Na ruce, které mě hladí.”

„Ubližují! Odstrkují a bijí!” 

Vrazil do ní. Spadla do větví.

„Nesmysl!” zakřičela a dotkla se nejbližších vajíček. „Dobře se dívej!” 

Sevřela je v dlaních a dýchla.

Skořápky zakoulely očima a popraskaly. Stádo novorozených červíků se vrhlo do listí. 

S každým zahryznutím se v Metodějově paměti vytvořilo bílé místo.