Slavnost v Chrámu

Jeden den v roce, ve výročí zrození Velké, panuje v Chrámu klid. Naleštěné obětní nože spočívají na svých místech nečinně. Odrážejí paprsky slunce, které se horce a nemilosrdně kutálí po obloze.
Stín chrámových zdí je konejšivý. Novicům je dovoleno porušit mlčení a jejich šepot se odráží od kamenů nádvoří.
Strážci Pramene je řetěz povolen o několik článků.
Vězni v kobkách smějí nerušeně odpočívat ve svých okovech.
Prvního se cítí prázdný jako manžel, kterému se milovaná vymkla z objetí. Utěšuje se myšlenkou na dvojité obětování.
Prohřešky jsou sčítány a viny váženy jako kdykoliv jindy, ale trest se odkládá.
Na příští den.