Plačtivá

Kolem stožáru doznívá večerka. Louka tichne. Houstnoucí šero probouzí nevítané zárodky nebezpečné nemoci - stýskání a usedavý pláč.

„Chci mámu!" kvílí Terezka.
„Nebreč. Párkrát se vyspíš a budeš doma,” Káje se láme hlas. Nákaza se šíří hlasitě. „Chci domů," vyrazí ze sebe.
Stan se otřásá holčičími vzlyky.
„Brečte potichu," zlobí se Kristina, „je po večerce."
„Tobě se nestýská?"
Krista se zamyslí. Blíží se desátá. Doma by se přitulila k mámě. Zaryla bradu do klíční kosti. Nadechla se známé vůně. Tady má jen studený spacák.
"Ani ne," rozpláče se.
Dáňa si utírá slzy. Začíná štkát. Světluška je kolegiální - přece nebude trhat partu!