Kraj strachu

Shodili batohy pod modříny. Bosé nohy se mazlí se zlatým jehličím.
Potok se klikatí skrz vřesoviště, tady rozlitý v temnou tůň. Ledová voda a dlouhé traviny hladí po zimě bledá těla.
Drápou se po příkrém břehu, chlad je probudil k životu. Chtělo by se tančit, zpívat a milovat se v loňské trávě.
Divoké touhy je třeba pustit po proudu. Do moře.
Do vojenského prostoru je vstup přísně zakázán. Nenoste sem radost. Natož myšlenky na svobodu.
O víkendech se většinou nestřílí, ale cesta na Tok přes dělostřeleckou dopadovou plochu je výzva.
První úplněk po jarní rovnodennost patří hře na odvážného poutníka.