Chyť mě, jestli to dokážeš

Iris pulzovala hlava. Pevně svírala zbraň a snažila se vybral z myšlenek tu správnou. Tu racionální.
Věz, že jsi milována.
Pohledem se pokoušela na místě udržet muže, který se koupal v červené záři.
Věz, že jsi milována.
Jako by tahle slova teprve teď začala dávat smysl. Ne, nesmí podlehnout emocím. Musí chránit budoucnost. Nemůže jen tak zahodit vše, co společnými silami budovali, kvůli jednomu…
Gabriel se smutně usmál. “Chyť mě, jestli to dokážeš.” Poodstoupil dozadu.
“Vlastně v jistém smyslu… už se ti to podařilo.”
Iris stiskla spoušť. Jako by kulka, poslední vzpomínka, která cinkla o podlahu, roztříštila její vlastní srdce.