Večerní rozjímání

Tiše seděla u okna a drala peří. Hovor žen vnímala jen jako vzdálený šum.
Na okně začala růst jinovatka.
Vzdorovitě vystrčila bradu.
Pořád stejná lopota.
Práce dává životu smysl, mykla ramenem a po očku pozorovala rozšiřující se obrazce.
Všichni tě jen využívají.
Z trucu dýchla na sklo a škodolibě pozorovala, jak se ledové květy rozpouští. Rukávem setřela vlhkost, ale ledová nádhera se nenechala odradit. Postupně celé okno pokryly květiny.
Bylo to moje rozhodnutí.
Když jim přestaneš být dobrá, přijdou vidle a pochodně.
Odhodila brk, pak vhodila do krbu tlusté poleno, sedla si vedle matky a vzala si další bělostné peří.