„Řekněte mi, jak těžké je sebrat jen pár věcí a usadit se tisíce kilometrů daleko,“ ptal se novinář slavné emigrantky.
„Pro mě to byla jediná možnost. Pokud jsem chtěla dělat svou práci, musela jsem emigrovat.
„A není Vám smutno po rodné zemi?“
„Občas ano, ale zvládla jsem to. Víte, když mi bylo nejvíc smutno, tak mi pomáhalo tohle,“ řekla a vytáhla z psacího stolu malou vyřezávanou dřevěnou truhličku.
„Co to je?“
Žena odemkla zámeček a odklopila víko.
„Ale to vypadá jako hlína,“ užasl novinář.
„Většina lidí na rodnou hroudu nostalgicky vzpomíná, já jsem si ji pro jistotu vzala s sebou.“
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
To je velmi ze života...
Peggy
To je velmi ze života...
Líbí a moc!
Emigranta je žena činu (a
Kirsten
Emigranta je žena činu (a suchého humoru) :-)
Moc hezké.