Zpověď La Hirea

Píši ti, Johanko, a nevím, zda jsi živa,
proradný Briton spálil tvoji tvář.
Večer u ohně temně na mě zívá,
chechtá se strach a otevírá snář.
Píši ti, milá, píseň povzbuzení,
chladivým větrem budou noty plout.
Snad vletí hbitě oknem do vězení,
snad slova má tě osvobodí z pout.
Píši ti, krásko, přiznávám ti nyní,
žes vždycky byla víc než velení.
Žes vždycky byla Múzou a bohyní,
že zatajil jsem svoje trápení.
Píše ti La Hire v marné beznaději,
že Bůh se vrátí do francouzských niv.
Jestli jsi mrtvá, víc již nezapěji.
Píši ti, duše, a nevím, zda jsem živ.