Když obraz (ne)odpovídá realitě

„Já Severusovi úplně rozumím,“ Gwen leží na zádech ve své posteli a zírá do závěsů. Je hluboká noc. (Podle ní, podle mě je časný večer.)
„Jen si to vem. Nadprůměrně inteligentní, talentovanej, nezapadá, ve škole ho šikanujou. Vystuduje, je zpátky, a zase. Nadprůměrně inteligentní, talentovanej, nezapadá a ve škole ho šikanujou.“
„Jako studenti myslíš, jo?“ ujišťuje se San.
„To taky. Pak se mu div, že je nerudnej.“
„To si myslíš jen ty a dva miliony fanynek,“ mávnu rukou. „já naopak vidím, jak von šikanuje jiný. Sundej si růžový brejle...“
„Opuštěnej. Sám. Proti celýmu světu.“
„Dva miliony, Gwen. Minimálně.“
„Neruš. Sním.“