Zvuk probuzení, rána ošklivosti

Nahota, křehká k prasknutí. Napjatá struna, holá a citlivá na dotek. Snadno se rozezní.
Nejsou to tóny hudební, ani vícehlasá melodie, příjemná na poslech. Jen nespočet úderů do bubnu lidského těla. Každá taková rána je bolest.
Obléci se pomalu. Nic jiného nezbývá.
Těžce se zvednout, přitisknout dlaň k boku. Stáhnout košili přes obě zápěstí. Uvázat tmavý šátek. Zakrýt jizvy v očích chladnou, pečlivě nacvičenou mázdrou lhostejnosti.
Naposledy zbývají jen bosé nohy.
Vysoké boty dávají řád. Ukryjí nejistotu do pevného kroku jezdce. S každým dotekem kůže se zemí se něco v základu otřese.
Když je nazuje, už není člověk. Jen templář.