Slýchávala jsem je ve své hlavě dlouho předtím, než jsem sepsala jejich příběhy. Říkala jsem si, jestli nejsem blázen. Ale ve chvíli, kdy se slova drala na papír, jsem se uklidnila. Neznámé hlasy dostaly svoji tvář, charakter, jméno... A stali se mými přáteli.
Pak na čas jejich hlasy v hlavě utichly. Moji přátelé jako by mi už neměli co říct.
Všimla sis někdy toho dubu, kolem kterého denně chodíš do práce? ozvalo se mi po letech v hlavě.
"Ahoj Samueli," vítala jsem svého přítele zpět a bylo mi jedno, že nahlas. Byl první a ostatní se začali postupně také vracet.
Každé ráno, když jdu kolem dubu - a musím se sklonit pod jednou z jeho větví, co překáží, pohladím větev či list a Sama zdravím. Už je z toho taková milá tradice :-)
to je pěkný
Aries
to je pěkný
Děkuji
Eillen
Děkuji
Chápu :)
Dede
Chápu :)
:-)
Eillen
:-)
A já jsem jen ráda, že ty
Lomeril
A já jsem jen ráda, že ty neviditelné přátele máš - jinak bych tě neznala :)
Jo, za naše seznámení jim
Eillen
Jo, za naše seznámení jim patří velké dík :-)
moc hezké
Tora
moc hezké
Děkuji
Eillen
Děkuji
Krásné
Terda
Krásné
Děkuji
Eillen
Děkuji
Krásné
Apatyka
Krásné
Děkuji
Eillen
Děkuji
Ale to je krásné
neviathiel
Ale to je krásné
Díky
Eillen
Díky