Hlasy

Pan učitel Kořínek tiše došel k posteli, sundal si brýle a zhasl svíci. Celý dům už spal, jen on se přezdržel u té pohádkové knihy. Pokojem se rozlila sametová tma, ředěná jen několika hvězdami, pomrkávajícími oknem.
Noční ticho bylo přerušeno tichým hlasem:
"Uriáši, nemohli bychom jim přece jen pomoct?"
"Anděle, co to blábolíš? Kradli a vraždili, jsou moji."
"No ale... když se budou kát... nemohl bys..."
"Jdi mi s tím na kolo... zmenšit utrpení bys chtěl..."
"Když budou opravdově litovat..."
"Co s tebou..."
Hlasy zmizely. Pan učitel rozsvítil svíčku, ale pokoj byl prázdný. Snad usnul a něco se mu zdálo.