Nic

Zírám na komisaře a je mi do breku. Kolik času jsme tu společně strávili... a nic. Chtěla bych – měla bych! – být naštvaná. Tohle přece nemůžu otisknout. A co mi k tomu asi poví starší kolegové? Soudruh vedoucí redaktor bude hulákat na celou kancelář, ať ho někdo drží, nebo mě zabije...
„Vážně nic?“ teď už zním vyloženě zoufale. Komisař mlčky zavrtí hlavou. „Co řeknu v redakci? Slíbila jsem detektivní příběh podle skutečných událostí. Na pokračování...“
„V archivech by k tomu případu měly být nějaké další materiály. Vraha tam sice nenajdete, ale získáte čas. A ono se to zatím třeba vyřeší samo.“