Finská škola jízdy

Na počátku 17. století cvičili jízdní kyrysníci proti pěchotě převážně střelbu ze sedlových pistolí, pak poodjeli a nabíjeli a znovu se vraceli v "karakole". I proti jízdě nejdříve stříleli a až pak tasili zbraně.
Ukázalo se ale, že tato taktika začíná být proti pěšákům, mezi nimiž bylo stále méně pikenýrů a stále více mušketýrů, málo účinná, protože mušketami vracejí větší kule na delší vzdálenost. I proti jiným jezdcům hrálo velkou roli kdo kdy a jak vystřelí z pistolí, protože rychlost jízdy činila střelbu dost nepřesnou, nešlo včas znovu nabít a střela z pistole často neprorazila kyrys nepřítele.
Švédský král Gustav Adolf proti této "moderní drezuře" (a to téma tam je doslova, protože k tomu byli samozřejmě trénovaní i ti koně, kyrysníci s oběma pistolemi v rukou například řídili koně jen stehny) přikázal svým jezdcům prostě vyjet s tasenými meči a zaútočit napřímo. Taktika se osvědčila natolik, že jí pak začali kopírovat i jezdci jiných zemí.
Ukko Hanse trošku moc motivuje, protože samozřejmě chladnokrevný nepřítel, který si výstřel schovává až na poslední chvíli, těsně předtím, než na něj jezdec s mečem dosáhne, je ohromně nebezpečný. Pokud vystřelí včas, neselže mu kolečková pistole a nechybí... Ale válka je prostě nebezpečné řemeslo a je lepší nezatěžovat nováčka zbytečnými obavami, když se požene sebejistě kupředu, má statisticky největší šanci...