nesoutěžní
Jednou jsem šel na procházku podél Tiché vody, jdu dál a najednou potkám své dva kamarády, kteří se koupali ve vodě. Jeden se jmenuje Jakub a má přezdívku Hrošík a druhej Tomáš a jeho přezdívka je Bobr. Pozdravil jsem je a šel dál. Po 500 metrech jsem potkal opravdového bobra a po dalších 500 metrech opravdového hrocha. Trošku jsem se bál, koho potkám po dalších 500 metrech, protože tady evidentně ožívaly mé největší noční můry. Ušel jsem dalšího půl kilometru a minul hrošici Sofii. Zamířil jsem domů, protože jsem si chtěl zahrát Fortnite a tam mě paradoxně zabil skin hrocha.
Povídku napsali žáci pátého ročníku: J. A. a T. F., redakčně upravila pančelka Skříťa.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
S hrochy je prostě lepší si
Aries
S hrochy je prostě lepší si nic nezačínat
Líbí se mi věta: Trošku jsem
kytka
Líbí se mi věta: Trošku jsem se bál, koho potkám po dalších 500 metrech :-)
Tam to bohužel musela uměle nadstavit paní učitelka
Skřítě
Protože počítání do sta evidentně není nejsilnější stránkou této dvojice :-) že, kluci?! :-) A fakt jsem se v tom místě před dočtením trošku bála koho dalšího tam jejich hrdina potká :-D
Hlavně když se líbí.
...
gleti
to aby se člověk bál chodit k řece.
:)))
Rya
:)))