2. Pověst

„Suzie, přineste mi kávu!“ zavolal Peter Bradley, hlavní majitel realitní firmy Bradley, Bradley & Bradley.
„Cože?“ ozvalo se zpoza prosklených dveří, aniž by se ztišil zvuk meditační hudby, která se zpoza nich linula.
„Povídám, kávu mi přineste!“
Peter se nepokoušel zvýšit hlas. Hlasitost hudby se lehce snížila.
„Povídal jste kávu?“
„Jo.“
Se zalíbením si listoval novým vydáním svého realitního časopisu, když mu u lokte přistála káva.
„Tady je, pane šéf!“
Realitní časopis. Zdálo by se, že pánové Bradley, Bradley & Bradley nevěří na takové moderní vymoženosti jako je internet. A v případě pana Bradleyho staršího to byla pravda. U pana Bradleyho nejstaršího těžko vědět, protože ten trávil svůj čas tím, že ležel na místním hřbitově a jeho názory nebylo možné získat. Pan Bradley mladší ovšem o vymoženostech moderní doby věděl a zhusta je využíval. Jenom ne tady, v městečku, kde bydlel. To by tak hrálo, aby si zdejší domy kupovali nějací přistěhovalci bůhví odkud, aby se z příjemného místa pro život stala noclehárna pro pracovníky továrny ve Springs, doupě nezaměstnaných, feťáků a houmlesáků, což zcela jasně bude hrozit, pokud existenci prázdných domů bude veřejně inzerovat.
A squaterů! Ti jsou pro byznys nejhorší!
Ne, hezky pěkně papírově, ať má kontrolu nad tím, kdo se kam stěhuje, tady si popovídat, tam naznačit, cenu zvýšit nebo snížit, podle toho, jak se mu chce. Realitní agent má velkou moc, díky přestěhování se do těch správných míst nejen spadáte do toho správného školního obvodu, ale ještě můžete potkat ten správný protějšek a časem mít ty správné děti. Dědeček tomu říkal jen Projekt, Peter sociální inženýrství. Dědečkův (úspěšný) plán byl stát se starostou, Peterovi stačilo být tou šedou eminencí nenápadně tahající za nitky. Větší moc a žádná zodpovědnost.
Pravda, někdy můžou trochu trpět výdělky, ale od toho je tu pobočka firmy ve Springs, využívající veškeré dobrodiní moderních vymožeností realitního prodeje. Springs ať si feťáky, houmlesáky a squatery užije.
Poslední stránka ho trochu připravila o úsměv. Eaglesův dům byl barabizna na spadnutí. Výhled měl pěkný, pozemek slušně velký a i s cenou šel nedávno dolů. Po takové nemovitosti by normálně už dávno skočil někdo z klanu Whittakerů nebo Rowlinsonů, levně nakoupil, opravil s pomocí nesčetných příbuzných a zaplnil ho přehršlí svých dětí. Jenže Whittakerovi, Rowlinsonovi, stejně jako Nelsonovi a Jamesonovi znají jeho historii. A těžko si koupíte dům, když vás pověstmi o něm strašili už od nejútlejšího věku. Pokud tedy nejste opravdu zvláštní.
A nikdo opravdu zvláštní v East Spring nežije.
Buď mu nezbude se smířit se ztrátou (nebyla moc velká, dům koupil od vykonavatele závěti za milý úsměv a tisíc dolarů) a nechat dům dál chátrat až se rozpadne a paměť místních drben povolí (což budou tak asi dvě nebo tři generace) nebo ho zkusí dát do internetové nabídky.
Otřásl se.
Snese East Spring během dvaceti let už druhou novousedlickou rodinu?

Kočka dělala další okruh pekárnou. Maud ji automaticky pohladila, ale to pohyb zvířátka nezpomalilo.
„Budete si ještě něco přát?“
Dotaz servírky s vesele fialovými vlasy Maud vytrhnul ze zadumání, a ta se rychle rozhlédla kolem sebe.
Čeká na tenhle stůl někdo další? Je to kódovaný pokyn, abych už vypadla? V těchhle malých městečkách jeden nikdy neví...
Ale byly tu ještě dva volné stolky z šesti a servírka se usmívala. Tak asi ne.
Hmmm.
„Ještě jednou Earl grey.“
S horkým šálkem čaje se jí bude lépe propočítávat, jakou maximální hypotéku zvládne splácet.
No a taky se může začít ptát. Než koupíte dům, měli byste se ptát hodně. Pokud její šestý smysl nelže, něco se tu opravdu může dozvědět.
„Slečno, kde bych našla kanceláře firmy...“ zamžourání na katalog, „Bradley, Bradley & Bradley?“

Jak poznáte, že se servírka nudí?
Zahrne vás informacemi. Kromě těch, na které jste se ptali, i dalšími. Zvlášť když ji nenápadně povzbuzujete.
„Oni Bradleyovic moc lufťákům neprodávají.“
„Opravdu?“
„Vždycky nadzvedou cenu. Na nějakej pěknej domeček, to byste měla lepší ve Springs, tak je tam nemocnice a ne jen jako tady, jeden doktor, ani zubař. Tady teda je hezky, to jo, ale na důchod nic extra pohodlný.“
„Do důchodu si ještě počkám,“ mávla rukou Maud.
Asi jsem si měla nechat obarvit ty vlasy.
„Spíš koukám po něčem ne v nejlepším stavu.“
„Vy byste chtěla něco flipnout?“
V otázce byl cítit lehký despekt. Ale opravdu jen lehký, servírce šlo pořád ještě o spropitné.
„No, mám s renovacemi určité zkušenosti... všimla jsem si tohoto inzerátu. Ten dům vypadá, že má ducha.“
„Eaglesův dům?“
„Eaglesův dům je duchů plnej,“ zaskřehotal stařík brejlící do tabletu s extrémně zvětšenými písmenky. „Akorát spíš těch zlejch.“
„Nepovídejte. Povídejte.“
„Vy byste fakt chtěla koupit Eaglesův dům?“
„To zatím nevím...“
„Je tam Divá Máry a ta tě sežere,“ prohlásilo zpěvavým hlasem děcko předškolního věku, které si pečlivě vybarvovalo omalovánku se zvířátky, zatímco se jeho matka socializovala s kávou a kamarádkou.
„Mlč, Blue. Promiňte...“
„Nic se nestalo.“
„Jako ne že by to byl blbej kauf,“ vzal si zpátky slovo stařík. „Kdy von to Eagles postavil, někdy v šedesátejch, sedumdesátejch letech? Je to tam, co pamatuju, a von na ničom nešetřil. Říkalo se, že do toho ulil prachy a že to stojí na zlatejch základech, ale von to nejspíš postavil, protože chtěl pohodlí. Byl nějak spojenej s velkejma zvířatama a dost toho na ně věděl, ale sem se hezky zašil a žil si v klidu v tom velkým baráku, co měl aj sklep a bazén a saunu... říkám, dobrej kauf.“
„A měl tam Máry...“
„Kušuj, spra... pardon. Vyprávím já. Taky se říkalo, že to postavil pro svou ženu a jejího syna, jakože podle vkusu paničky, ale jakou ženu. Žili spolu na psí knížku. A pak se pomát. Jenže to nikdo nevěděl.“
„A pak byl vlkodlak a jedl děti!“ ozvalo se hlasitým šeptem.
„Blue! Kdo ti to řekl?“
„Kočička.“
„Zatlumte to dítě, pani. No prostě... stalo se tam hodně špatnejch věcí, nakonec nezůstal naživu ani Eagles, ani ta ženská, ani její syn. Podle mě mu dávali federálové něco do jídla, aby se zcvoknul, nebo měl ve střeše azbest. To se vám holt stane, když něco víte na velký zvířata.“
„Ten dům tu má hodně špatnou pověst,“ vzala si slovo opět servírka. „Opravdu byste to měla lepší ve Springs...“
„Solidní základy, bazén, sauna... za prohlídku asi nic nedám,“ pokrčila Maud rameny a přátelsky se usmála. Jestli tu zakotví, bude záhodno být se starousedlíky zadobře.
„Pověst se může změnit. Určitě.“