Na návštěvě

Knihy vyplňovaly stěnu. Nahlédl do jedné. „´Komedie o Bonifaciovi, který si usmyslil, že to, co mu doma jen visí, by docela dobře mohlo jinde stát.´ Víš, že tuto - ale i jiné knihy zde - měly dávno dostat plameny?“ Rozhlédl se po obrazech. „Léda s labutí, Bakchus, únos Persefóny … příteli, to, co ti tady visí, zrovna nevypovídá o sbírce zbožného kardinála!“
„Co mi visí doma, je čistě moje věc“, durdil se druhý.
„V kuchyni jsem zahlédl viset půlku prasete … teď, v době půstu?“
„Dobrá, vzdávám se. Je to všechno prostě moc krásné na to, aby to bylo zavrženo. Zvu tě na jitrnice.“