Ráno vstát.
Ignorovat černé kruhy pod očima. Stoupnout si pod ledovou sprchu a doufat, že tě to probere.
Kafe a ibalgin místo snídaně. Nic nezapomenout, když už zase dobíháš tramvaj, protože nestíháš.
Povinnosti. Udržet pozornost. Všechno vykonávat s jakousi mechanickou setrvačností. Protože na víc nemáš. Sílu, motivaci, nic. Jakékoli emoce maskovat úsměvem.
Po návratu domů jen zírat do zdi, protože tvoje hlava už víc nezvládne.
Bezcílně scrolovat po sociálních sítích hodiny a hodiny pro tu špetku dopaminu, i když ti pak bude jen hůř.
Večer potichu vzlykat do polštáře, dokud vyčerpáním neusneš.
Opakovat.
A možná doufat, že tohle není všechno.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
to je úděsné, z toho drabble
Tora
to je úděsné, z toho drabble dýchá strašná beznaděj
To je srdcervoucí.
Aplír
To je srdcervoucí.
strašně ubíjející
Aries
strašně ubíjející
Ach jo, to je hrozně smutné
Esti Vera
Ach jo, to je hrozně smutné (a trochu povědomé). Ale v té poslední větě vidím kousek naděje, tak snad...
Skvěle napsané!
Děkuju moc. Popravdě jsem
Evangelista biolog
Děkuju moc. Popravdě jsem trochu váhala nad fandomem (podobně, jako jsi to nedávno psala)... Ta naděje je sice hodně schovaná (podobně jako někdy v životě), ale je tam.
Tak to snad proboha není a
Esclarte
Tak to snad proboha není a nebude všechno! Tohle je úplně děsivé.
Děkuju moc za všechny
Evangelista biolog
Děkuju moc za všechny komentáře. Já pevně věřím, že to není všechno. A že když je člověk na dně, může se z něj odrazit.
Au. Tohle fakt bolí.
Keneu
Au. Tohle fakt bolí.