Po šichtě

Časně ráno, nachystáno,
na náměstí lešení,
černě tkáno, Ferdou dáno,
budí řádné zděšení.

Ruce dvě mé, vymydlené,
budou se dnes ohánět,
hlavy padlé, vystavené,
šířit strach a zavánět.

Nebojím se chopit práce, však jsem za ni placený,
na tu dnešní mám mít ale čtyři meče připravený.
Jak jsem řekl, jsem muž činu, žádná slabá povaha,
přec v koutku duše cítím vinu, opouští mě odvaha.

Tak konečně dvacet sedm, dílo dokonáno jest,
ničeho už nelituji, pravím na katovskou čest.
Na památku těmhle pánům,
přesvědčeným luteránům,
čtyři strofy - moje strofy,
smolím tu teď při svíci,
poučení z katastrofy,
do morku kostí mrazící.