Letní den

Ráno je nezbedné dítě, zapíchne prstík do oblohy, vytáhne slunce. Pozlatí střechy, pozlatí vzduch, pozlatí ptačí zobáčky novou písní.
Dopoledne je distinguovaná dáma, prochází Pařížskou ulicí, nahlíží do výkladních skříní, a v parku za Staroměstskou radnicí si potají dá čokoládovou zmrzlinu.
Poledne je byznysmen. Spěchá. Ozvěna jeho kroků se protáhne kolem trig a zmizí ve Vltavě.
Odpoledne je banda kluků v Řásnovce, voní rozpáleným asfatem, první cigaretou, zvoní tajnou řečí ukrytou v cinkání tramvají.
Večer je dívka. Spěchá Letenskými sady, trochu zadýchaná, trochu nedočkavá. Netrpělivými prsty nanáší na rty růž.
A noc je nahá černoška.
A sen je zvadlá kytice.