Vykaučukovaný mozek

„Abu dabi kama saka,“ předvádí mladší syn krásný soustředěný přednes.
„Abu dabi kama saka,“ opakují hypnoticky dva další.
„Šimbela šaka,“ slova mají magický nádech.
„Šimbela šaka!“ (Spolehlivě zmaří každé soustředění.)
„Co tu zas blbnete,“ ptá se unaveně jedna ze sester.
„Hele, že to po mně nedokážeš zopakovat?“ zkouší to i na ni.
„Co jako?“ ptá(m) se.
„Šambalaka mata,“ kouká na mně zlomyslně.
„Pfff.“
„Ti to zopakuju, jestli si to nepamatuješ.“
Křivák jeden křivácká, zneužívat mojí slabinu!
„Šambalaka mata, není to raketová věda!“
„Abu dabi kama saka.“
„Abu dabi kama saka.“ Už není cesty zpět.
Bože, buď milostiv, měkne mi mozek.