01 Křeslo

Během jízdy tunelem jsou průzory stringrailu zakryté, a místo výhledu promítají obraz krajiny nahoře.
Kabinou zní nevtíravý hlas: "Právě projíždíme pod jeskynním komplexem Te Vithen, zatímco na pravé straně vidíte horu Bheraztoffar, chcete -li..."
Komodor Ramones Hazzagar právě dočetl román s průměrným dějem, a pointou, která jej vyloženě zklamala, ale alespoň zaměstnala mozek, rozhlédl se po kabině plné nicneříkajících tváří neznámých cestujících, a tím se myšlenkami dostal k přítomnosti.

Jak dlouho mi bude trvat zvyknout si , že už nejsem kapitán? 
A že mojí starou loď dostane někdo jiný?
Tedy až jí dají do pořádku, a to hned tak nebude, sotvaže z ní něco zbylo.
Mezitím už velení došlo, že zahálím příliš dlouho, a tak mi nejspíše nějakou práci přidělí.
Doufal jsem že to bude velení nějakého operačního svazu, ale ve Waltaře?
Tamní základna je spíš opravna s testovacím prostorem, to vypadá spíš na flek v kanceláři.
Anebo některý z admirálů potřebuje zástupce.
Akorát ta povolávací zpráva mi vrtá hlavou. Priorita rudá jedna s tajnou přílohou a kódem, který je zakázáno si poznamenat?
Odkdy šifrovaná služební síť není sama o sobě dost bezpečná? ...

Stringrail se vyřítil z tunelu do otevřeného terénu. Krajina blízko za průzory je jen barevná šmouha, ale v dálce na obzoru ubíhají zalesněné kopce, města, pole a haly agrokomplexu a rozličné industriální stavby.
Uběhla hodina a vlak zastavil na minutu přesně, podle cestovního řádu, na terminálu Waltara-centrum.

Hodina a půl zbývá k poledni.
Na základně mě čekají v 1500.
Dost času na procházku starým městem.

V úzkých uličkách je rušno.
Waltara leží hluboko ve vnitrozemí, kam nexuržané normálně nemají přístup, příval turistů z kontinentu však úplně stačí aby se město změnilo v mraveniště.
Slunečno a teplota příjemných 26 dělá z tohoto dne ideální čas na obdivování skvostů pradávné architektury.
Komodor Hazzagar se nenechá rozladit všudypřítomnými davy, dokonce ani když do něj vrazí neopatrná slečna a polije jej sladkou limonádou.
Na skoro černé uniformě skvrny nejsou vidět, a navíc jsou ty důstojnické samočistící.
Událost mu připomněla, že chce něčím zaplnit skoro prázdný žaludek, a tak se na blízkém náměstí usadí na zahrádce restaurace, inzerující nabídku tradičních místních pokrmů.

Termití polévka, to určitě zkusím, a k tomu ten šašlik ala Paradiggon, hmm, a zapít třeba aliote s limetkou.

Sotvaže začal jíst, rozeřval se naneštěstí nedaleko reklamní hologram: "Uvažujete o srubu u jezera, či chatě v lese? Pronajměte si stavební jednotku Quenorax Borderline 200!"
Jakýsi automat válcovitého tvaru s mnoha ohebnými rameny začal skládat přímo na náměstí dřevěnou konstrukci.
Tu popadl dlouhou kládu, rozřezal jí na prkna, tu svazek bambusových tyčí nakrájel na požadované délky,  zatímco jiná ramena pokládala a připevňovala stavební prvky na určená místa.
Ve chvíli, kdy dojedl stála již na náměstí složitá konstrukce schodišť, plošin a okrasných prvků se střechou, jen se do ní zabydlet.
Bliklo to, obraz zmizel a po chvíli vše začalo nanovo.

Místní kuchyně je tedy pěkně ostrá.
To snad někteří z těch termitů přežili vaření, jinak nevim...

K cestě na základnu nakonec využil lokální teleport, bez toho by nedorazil včas, a to by si nedovolil.
Na vrátnici se ohlásil kódem z kryptické zprávy.
Mladá desátnice překvapeně zamrkala, když jej zadala:  "Budova G-3, 7. patro. Zde je vaše karta, velkoadmirál Sethadri vás neprodleně očekává."
Spolkl překvapení, zatímco automaticky natáhl ruku pro kartu.

Sethadri??? TEN velkoadmirál Branwald Sethadri se se mnou chce setkat osobně? Na živo jsem ho viděl dvakrát za celou kariéru, co mi tak může chtít?

Pro civilistu je taková vojenská základna velký nesrozumitelný labyrint.
Voják, a nebo v případě komodora, příslušník vzdušné flotily, se však v takovémto prostředí snadno zorientuje a dojde kam potřebuje skoro i po slepu.
Nezabloudí, ani když se mu hlavou rojí stovky otázek.
Jako komodor navíc cestou nepotká nikoho s hodností tak vysokou, že by vadilo, když jej předpisově nepozdraví.

V neokázalé kanceláři, kterou dočasně zabavil zástupci velitele základny, čekal sám velkoadmirál sám.
"Víte, oficiálně jsem tady na inspekci. Taková nečekaná přepadovka, hmm," zadíval se na chvíli z okna velkoadmirál.
Jeho doširoka natažený knír spolu s širokou čelistí připomínal hlavu sumce.
Ještě chvíli nechal Hazzagara stát v pozoru, než vyslovil: "Pohov!"
Po krátké pauze pokračoval: "Mám pro vás práci.
Skvěle se pro ní hodíte.
Ne všechno se vám ale bude líbit.
Mise, na kterou vás posílám, je přísně tajná. Tak tajná, že od teď po její splnění se vám zakazuje jakýkoli kontakt s kýmkoli mimo účastníky mise. Vašim blízkým bude předložen krycí příběh, vysvětlující vaší nedostupnost.
Ve skutečnosti parametry vaší mise neurčuji ani já, ale přicházejí přímo z nejvyšších míst, aby bylo jasné. Chápete!?"
Hazzagar spolkl knedlík v krku: "Ano, pane, je mi to jasné," čemu však nedokázal zabránit je, aby se nezačal zvýšeně potit.
"Mise, která vás čeká, je poněkud netypická. Dostanete jednu loď, vy na ní budete mít přímé velení. Nechci slyšet nic o tom, že je to pod vaši hodnost."
"Ne, pane, naopak, pane, miluji kapitánské křeslo."
"Dobře, snad vás též potěší, že se nejedná o vzdušnou loď."
"Pane? Co se stalo s ´Nenecháš ptáka plavat´?"
"Ale vy nebudete plavat, budete naopak létat o něco výše," naznačil velkoadmirál prstem vzhůru.
"Planetární flotila? Ale pro to už vůbec nemám kvalifikaci?"
"Planetární fotila je tak nová, že ještě ani nezaschl inkoust na papíru, který jí zakládá, a momentálně jí tvoří tři křižníky. Odkud si myslíte, že se vzaly jejich posádky? Ze vzdušné flotily samozřejmě!"
"Jistě prošly nějakým kurzem ..."
"To i většina vaší nové posádky. Nicméně, na pozici kapitána jsou požadovány schopnosti, které jste vy předvedl v praxi. Tahle mise potřebuje někoho, kdo se nevzdá své lodi za žádnou cenu. Chápete? Vy se musíte vrátit, konkrétně, vaše loď se musí vrátit..."
Hazzagar přenesl váhu na druhou nohu a zase zpět: "Co posádka?"
"Můžete si zvolit prvního důstojníka, informace o zbylých členech posádky jsou v databázi velitelské konzole, která leží na stole. Vezměte si ji."
Ve chvíli, kdy se komodor dotkl lesklého černého povrchu zařízení, zasáhl jej slabý výboj: "To probíjí!"
"To byla imprintace. Tato konzole je určena jen vám, a jen na vaše příkazy bude reagovat.  Nenechte se vyvést z rovnováhy, na lodi vás čeká mnoho nečekaného, zjistíte, že i leccos z toho, co vypadá známé, je nějak vylepšené."
"Kolik budu mít času na seznámení se s lodí a posádkou?"
"Týden přinejmenším, vyrazíte ihned, jakmile budete mít vše, co je potřeba."
"Pane, o jaký typ mise se tady vlastně jedná?"
"Vše co potřebujete vědět, se dočtete v rozkazech, které máte na konzoli. V zásadě jde o vědeckou misi."
"Že jsem se ptal," vycedil poněkud zbrkle Hazzagar.
"Jen mezi námi komodore," stiskl Sethadri jeho rameno, "tam kde se píšou dějiny, jde vždycky o hubu. K námořnictvu se ale nehlásej ti, co chtějí žít v bezpečí."
"Naprosto s vámi souhlasím, pane."
"Tak to by bylo pro tuto chvíli vše.  Z této kanceláře sjedete nejbližším výtahem do patra -5, kde nasednete na přepravník, který vás doveze na tajnou základnu Waltara B. Tam už čeká vaše loď. Všechny potřebné kódy máte."
Hazzagar přikývl a poklepal na konzoli velikosti dvojnásobku dlaně.
"Přeju vám hodně zdaru."
Hazzagar zasalutoval a vydal se vstříc osudu.