Stále tiše děkuji

Najednou se začaly dít zvláštní věci.
Doma se nám pokazilo skoro všechno - pračka, nabourali nás, čerpadlo ve studni, umřel nám milovaný pes, v práci nám sestříhali odměny.
Jako by to nestačilo, musela jsem na operace. Ne jednu, ale během deseti let dvanáctkrát.
Už jsem si zvykala, že prostě na jednoho sedá, pokoj mu to nedá.
...
Přistoupila ke mě znenadání. Cikánka.
"Děvčátko, ukaž mi dlaň."
Jako bych to nebyla já, podala jsem té ženě ruku.
"Tobě číst nebudu, ty už toho máš hodně. Ale sejmu z tebe to proklení. Dobře už bude."
Jen jsem tiše poděkovala.
A jak přišla, zase odešla.