Varování: nemocnice, smrt (přidáno v rámci znovuprocházení drabble v návaznosti na proběhlou debatu na téma Varování; pořád si nejsem jistá, jestli to používám správně, ale třeba na to někdy přijdu)
Nemocniční pokoj. Dezinfekce tě štípe v nose. Někde v pozadí pípají přístroje.
Sedíš vedle postele, na níž leží člověk, kterého jsi dříve tolik milovala.
Teď jako by každou jinou emoci nahradila ochromující nejistota a strach z toho, co bude zítra.
Držíš ho za ruku. Zrovna má otevřené oči, ale nejeví známky toho, že by si tě všiml. Hledáš v těch očích něco, cokoli, co by napovědělo, že tohle není konec, že otec tvých dvou dětí a tvůj milovaný manžel tam pořád někde je, že tohle není jenom unavené tělo zubožené dlouhou nemocí.
Našla jsi to?
Umírá o pár dnů později.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Opravdu krutá realita. Ta
Aplír
Opravdu krutá realita. Ta beznaděj je hmatatelná.
Děkuji, a děkuji i za
Evangelista biolog
Děkuji, a děkuji i za technickou, letím to opravit.
...nevím, co říci, protože
Esclarte
...nevím, co říci, protože tváří v tvář tomuhle to všechno vyznívá nějak prázdně a zbytečně...
Pod to se s dovolením
Esti Vera
Pod to se s dovolením podepíši, jinak s úctou mlčím...
Moc děkuji vám oběma za
Evangelista biolog
Moc děkuji vám oběma za komentáře.
Tohle je
tif.eret
velice dojemné.
Moc díky.
Evangelista biolog
Moc díky.
Připomělas...
mamut
Připomělas...
Takto jsem chodila tři roky za maminkou :(
Něžně smutné, děkuji
Já moc děkuji za komentář.
Evangelista biolog
Já moc děkuji za komentář. Doufám, že jsem moc nerozjitřila bolavé rány, vím, že tohle v člověku zůstane, ať se snaží sebevíc...