Sny o smutném kormoránu

Zlomený stěžeň. Potrhané plachty.
V teď již klidných vlnách oceánu se houpou ulámaná prkna. A těla.
Malý smutný kormorán letí nad troskami, ale nenachází jej - ani mezi utonulými námořníky, ani v prchavé chvilce naděje mezi vyčerpanými muži v jediném záchranném člunu, který přežil řádění živlů.
Náhle se vrak převáží a dosud ponořený kapitánský můstek se dostane nad hladinu. Do zábradlí je zaklesnuto tělo z posledních sil třímající lodní záznamy. Na krku má medailon s pramínkem vlasů. Plavých. Cizích...
Skřekem kormorána se Anna vzbudí a v slzách po tisící poklekne k modlitbě za život muže, který už stejně nikdy nebude její.