Ženy z hor

Jejich moudrost nebyla vepsaná do knih, ale do tepla jejich mozolnatých dlaní, do očí, které viděly přes všechny nánosy společenské přetvářky, konejšily, posilovaly a zpytovaly zároveň. Nespočívala ve slovech, ale tam, kde slova nejsou zapotřebí. Na rozdíl od svých mužských protějšků nebyly velebeny, ale v patách jim stále řinčely okovy a plály ohně a přesto za nimi chodily zástupy všech, kterým život ohnul záda a svěsil ramena. Ženy, srostlé s krajinou, dechem stromů a nasládlou vůní bylin, průvodkyně prvních i posledních nádechů. Nikdy nemohly vládnout světu, protože po tom nebažily. Moc si je našla právě proto, že jí nevěnovaly pozornost.