Dozvěděla jsem se, že každý den má svého hrdinu. Říkali to myslím v Autohlídce. Nebo v Prasátku Pepině. Takže je to zaručený.
U nás doma je to zřejmě vždycky ten, kdo na mě nemá čas. Táta, když odchází do práce. Brácha, když odjíždí k babičce. Máma, když jsem u babičky já.
Poctivě se snažím připomenout hrdinům jejich povinnost. Usilovným a vyčítavým pláčem. Ale zjevně mají pocit, že jejich hrdinství spočívá v online hodinách, poradách přes zoom, telefonování a vaření. Pche.
Obvykle na mě zbyde nějaký nehrdina dne. Všichni říkaj, že jsem princezna, tak proč mi má pak stačit každá nicka?
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
To je osud :-)
Aries
To je osud :-)
Nicka :( ty jsi tedy ke svým
Tora
Nicka :( ty jsi tedy ke svým nejbližším pěkně krutá, víš to? Ale to děti bývají, já vím...
:-))
Faob
:-))
Ou.
Profesor
Milá Viktorko, máš to ale nelehký osud.
To je mi vděčnost, no, tak to
Esclarte
To je mi vděčnost, no, tak to holt s dětmi chodí. Až mnohem později poznají, kdo je ten opravdový hrdina.
Mám pocit, Viktorko, že by
Arenga
Mám pocit, Viktorko, že by sis rozuměla s naším nejmenším, vlastně jste skoro stejně staří. Taky nemá rád, když se sourozenci doma učí a rodiče doma pracují. Ale školku má rád ještě méně, takže je nakonec snad spokojen...