Bez civilizace

Volně navazuje na drabble s názvem Kohout. A tentokrát už bez blbých anglických metafor.
„Za ten výhled to stálo, uznávám. Ale dolů mě asi poneseš.“ Martin se kochal lehce kýčovitou krajinou zalitou oranžovým světlem.
„Kušuj,“ umlčel ho David. Opatrně ho zezadu objal a položil mu hlavu rameno.
„Dojdeme dneska vůbec do civilizace?“ V Martinově hlase byl slyšet náznak obav.
„Ne.“
„Jak... ne?“ Teď už to nebyl jenom náznak. „Jsem vycucnutej, špinavej a smradlavej. Musím mít civilizaci!“
„Musíš mít tak akorát cukr. Na!“ David ho provokoval posledním cucavým bonbónem.
Martin po něm chňapl, ale ztratil rovnováhu.
David ho zachytil a pevně ho objal.
Když se políbili, bylo jim jedno, jak unaveně se před chvílí cítili.