Poslední zasyčení

Sledovali to všechno z bezpečné vzdálenosti.
Nejenže tu mohlo dojít k úrazu, ale především – a to si řekněme na rovinu – ani jeden nechtěl vidět ty nejhorší detaily.
Bylo to příšerné. Odporné. Smutné.
Nelítostně popravované zmije se klátily z jedné strany na druhou a zoufale se zmítaly v dopředu prohraném boji s nadřazeností lidské rasy. Jejich agonická křeč, doprovázená posledním zasyčením, zanedlouho ustala, jen aby se mohlo celým areálem v nevadské poušti rozhostit tísnivé, pohřební ticho.
„Je to hrozný,“ řekl Hammond s pohledem upřeným na hromádku šrotu, která kdysi bývala charismatickým Dodge Viperem. „Ale v NASCARu už by si stejně neškrtly.“