02 - Hostinec na kraji nekonečna

Rebecca se otočil na kopytu a vyrazila za Ethanem k baru, aby mu nalila panáka. Jen co se postavila k pultu, přistála před ní prázdná sklenička. Beze slov sáhla pod pult a vytáhla lahev té nejkvalitnější hruškovice.

„Nalej jednoho i sobě,“ pronesl Ethan a položil před ni druhou sklenku.

„Víš, že tvrdé nepiju. Klepou se mi z něj nohy a pak se mi špatně chodí,“ pokusila se Rebecca o slabý odpor.

„Tak jim doneseš rozlité pivo a napůl vylitý guláš. Stejně budou rádi, že mají střechu nad hlavou a trochu toho žvance,“ odpověděl Ethan. Rebecca se už nadechovala k odpovědi, když tu ji Ethan položil ruku na rameno. „Beccy, vážně teď potřebuji si s někým dát panáka.“

Rebecca se mu zadívala do očích a s překvapením zjistila, že má Ethan skoro na krajíčku. Rychle nalila do sklenek hruškovici a aniž by připila, kopla do sebe prvního panáka.

„Tebe ten blázen v kápi nějak vzal,“ pronesla o pár minut později, poté co našla ztracený hlas. „A mimochodem, jak ten hnus můžeš pít. Vstávají mi z toho na těle všechny chlupy a řvou na mě, že jestli si dám ještě jednou, tak radši utečou a nechají mě umrznout.“

Ethan se křivě pousmál a naznačil, ať mu nalije další sklenku. Rebecca mu dolila a svoji sklenici raději odložila do dřezu.

„Kdyby sis prožila to, co já, taky bys neskákala radostí, že ti nějakej takovej fanatik leze do lokálu,“ povzdechl si Ethan.

„Jestli o tom nechceš mluvit, tak nemusíš,“ zašeptala Rebecca.

„Chceš krátkou nebo dlouhou verzi?“ zeptal se Ethan a kopl do sebe druhého panáka.

„Já to fakt nepotřebuji slyšet,“ začala se Rebecca ošívat.

„Ale já to potřebuju někomu říct. Plecháč má teď práci s dušeným hovězím. Im se snaží uklidnit toho fanatika a tak máš prostě smůlu, sedneš si tu na prdel a budeš poslouchat, co ti chce šéf říct.“

Rebecca poslušně kývla a posadila se na barovou židličku.

„Pocházím ze světa, kde mezi sebou válčila, a jestli se nepletu a já se nikdy nepletu, tak pořád válčí, dvě různá náboženství,“ začal Ethan své vyprávění.

„Vyrůstal jsem jako obyčejný kluk. Máma vypomáhala v kuchyni. Táta byl lazebník. Seznámili se, když šel pustit žilou jejímu pánovi. No a matka se mu tak zalíbila, že tomu chlapovi nakukal o vážné nemoci a chodil mu v rámci péče o jeho zdraví pouštět žilou každý týden.

Jednoho dne si vydělal otec konečně tolik, aby mohl matku vyplatit a společně se odstěhovat do jiného městečka. Mně se odjíždět nechtělo. Byl jsem malý kluk, který vládl své partě kamarádů a odmítal jsem kamkoliv jet. No, bylo mi to samozřejmě hovno platný. Táta mi vlepil jeden pohlavek, posadil na osla a vyrazilo se na cesty.

Nakonec to nové městečko nebylo tak špatné. Moc kluků v mým věku tam nebylo a tak jsem se i tam brzy stal vládcem malé partičky sígrů. Podnikali jsme výpravy proti okolním vesnicím a užívali si, kdykoliv jsme ty smrady dohnali k slzám. A tak to pokračovalo až do doby, kdy mi bylo čtrnáct a v jedné z vesnic jsem narazil na dívku.“

Ethan se odmlčel a Rebecca měla co dělat, aby ho nezačala pobízet v pokračování. Jak si nejdříve myslela, že o ničem nechce vědět, najednou potřebovala slyšet, co se mu stalo. Naštěstí Ethan sám od sebe začal pokračovat.

„Nikdy dřív jsem tomu nevěřil, ale chlap se fakt kvůli ženský dokáže změnit. Když o ní stojí, udělá cokoliv, jen aby jí získal. A já bych pro její úsměv tehdy snad i zabíjel. Trvalo mi skoro pět let, než jsem ji přesvědčil o tom, že to myslím vážně. Vykašlal jsem se na partu, našel si poctivou práci a kdykoliv to bylo možné, jezdil do její vesnice, jen abych ji viděl.

Nakonec se na mě štěstěna usmála a ona souhlasila, že si mě vezme. A tehdy jsem poprvé pochopil čeho všeho je církev schopná. Do té doby stačilo pravidelně chodit na náves a modlit se u svatého ohně. Myslel jsem, že to je všechno. Ale pak si mě vzal táta stranou a začal mi vysvětlovat o druhém náboženství a o tom, jak jeho následovníci žijí skrytí mezi námi a chtějí nás všechny zabít.

A tak jsem se dozvěděl o předsvatební tradici, kdy ženicha i nevěstu odvedou do dvou různých chatek. Tam mají přečkat do druhého dne.“

„To není zrovna nic moc těžkého,“ podotkla Rebecca. Ethan se jen ušklíbl.

„To zrovna ne. Ale jde o to, abys dokázal, že jsi na straně správného boha. Takže chlap by měl dokázat odmítnout kteroukoliv ženskou, která se mu přijde nabídnout. No a protože ženským je tohle proti srsti, tak většinou přijde jedna nebo dvě – aby se jako neřeklo. A tím to končí. Jenže budoucí nevěsta to má trošku horší. Většinu chlapů děsně láká představa, že by se mohli vychrápat s pannou a tak se k ní snaží dostat skoro každej chlap z vesnice.“

„To je nechutné!“ vykřikla Rebecca.

„Jo, to je. No a teď přichází ta vtipná část. Věří-li ta holka ve správného boha, ten ji ochrání a nikomu nedovolí, aby se k ní dostal. A pokud ne, když se neubrání jednomu chlapovi, na ty ostatní už nemá sílu. A než mi zase skočíš do řeči, tak ne. Jí se tohle nestalo. Protože jsem odmítl tuhle hovadinu podstoupit. Řekl jsem jí, co ji čeká a souhlasila, že se mnou uteče. Zpátky jsme se vrátili až poté, co jsme se nechali tajně oddat.

Pro tamního zástupce víry byl náš sňatek potvrzením, že minimálně jeden z nás je agentem oné druhé prohnilé víry. Chytili nás, svázali a dotáhli na náves a zapálili svatý oheň. Nikdy nezapomenu, jak tam pronášel, že jsme možná jen sešli z cesty a očistný oheň nás zachrání. Prý – budeme-li si to z hloubi srdce přát, ukáže nám správnou cestu a navede nás k věčnému štěstí. Pokud ale v srdci sloužíme zrádnému bohu, shoříme plamenem věčným.“

Ethan se odmlčel a pevně sevřel ruce v pěst.

„Oni ji upálili před tvýma očima,“ vydechla Rebecca a měla co dělat, aby se z té představy nepozvracela. Ethan rychle sáhl pro novou sklenku a nalil jí pálenku. Rebecca ji do sebe kopla a vytrhla Ethanovi z rukou lahev, aby se mohla znovu napít. „Jak můžeš žít s takovou vzpomínkou?“ nechápala.

„Takže za prvý. Kdyby to byla celé pravda, můžeš mi říct, jak bych asi unikl plamenům?“ podotknul Ethan ironicky a pak se otočil ke kuchyni. „Plecháči, prohráls. První dva panáky nepočítám, ale třetího vypila dobrovolně a bez mučení!“

Rebecca překvapeně zalapala po dechu. „Ty sis to celé vymyslel?“ Naštvaně popadla utěrku a mrskla s ní po Ethanovi.

„Sázka je sázka a ten magor, co přišel, mi jen nahrál do karet,“ zasmál se Ethan.

„Ty seš takovej debil,“ vyprskla Rebecca. „A nekecej mi. Když ten chlap promluvil, úplně jsi ztuhl.“

„Protože je to idiot, co věří pohádkám. Má vygumovanej mozek a už nedokáže sám uvažovat. A bude tu celej večer otravovat všem život,“ prohlásil Ethan klidně a dal se do točení piva. „Je jedno jestli máte nohy, kopyta nebo ploutve. Dej ženským příběh o tragické lásce, měj při vyprávění slzy na krajíčku a sežerou ti to i s navijákem.“

„Nechci vám do toho moc kecat, ale zatímco jste si tu povídali, lokál se z půlky zaplnil,“ vstoupila jim do řeči Imogen a vyrazila do kuchyně pro dušené hovězí. Ethan mezitím dotočil piva a přisunul sklenice k Rebecce.

„Tak šup, do práce. Zabít mě můžeš, až to tu zavřeme,“ zasmál se. Rebecca popadla piva a s tichými nadávkami odkráčela roznést první rundu.