Dva zvědové

Trh osiřel. Co nevidět město obejme noc.
Musíme se rychle schovat, nebo nás zatknou.
Ale kam? Na ulicích budeme hned podezřelí, domů nás nikdo nepustí.
Mám nápad, kde nevzbudíme pozornost.

Brzy zaklepali na dveře prostitutky. Zanedlouho na ně bušili i pronásledovatelé.
To už dvojice ležela zakrytá schnoucím lnem.
Prach ho dráždil v krku. Neodvážil se zakašlat. Domem se rozléhal dupot a hlasy: Kde jsou? Vydej nám ty zvědy!

„Nějací muži tady byli, ale odešli,“ ukázala žena směr. „Pospěšte si, ať je chytíte.“
Šnůra, vlající z okna, se rděla nad tou nepravdou.

Víra nevěstky, její prozíravost a lest přinesla všem záchranu.