Ve stínu staré lípy na kraji vesnice se dlouho mlčky drželi za ruce. Nakonec ji políbil, krátce, něžně, přátelsky. Na tom samém místě, kde se políbili poprvé, když jim bylo šestnáct.
Odešel beze slova, žádná už mu nezbyla. Sledovala ho, dokud jí nezmizel z očí, a pak ještě chvíli zůstala a pozorovala vesnici. Lidi, které naplňovala práce na poli a chov zvířat, nikdy nechápala, ale vždycky tvrdila, že někoho nemusíme chápat, abychom ho měli rádi.
„Pomůžu vám,“ slíbila jim. „To budou dřív prasata tancovat, než vás nechám na holičkách.“
Gormlaith už se rozloučila, zůstala jen Nejvyšší ranhojička a měla práci.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
To je velice hezké.
Esclarte
To je velice hezké.
Krásný i dojemný uzavírající
Faob
Krásný i dojemný uzavírající kousek, silné věty zasahují - "žádná už mu nezbyla", "zůstala jen Nejvyšší ranhojička"... Ano, vyhrát bitvu je zásadní, ale válka vlastně končí až tehdy, kdy dokážeme obnovit rozbité, narušené.
Tak snad bude úspěšná.
Killman
Tak snad bude úspěšná.
Taktéž doufám.
Aplír
Taktéž doufám.
Působivý drabblík.