Po druhé ráno se nic dobrého nestane

Dávno padla noc, ale na Olympu to zřídkakdy znamenalo konec večírku.
„Persefona mě nikdy chtít nebude,“ stěžoval si Hádes každému, kdo byl ochoten poslouchat.
„Protože na to jdeš úplně špatně!"
„Jsem jedno ucho.“
Zeus – víc než jen lehce v náladě – se té představě zasmál. Pak se k bratrovi naklonil.
„Musíš ji unést.“
„Unést,“ zopakoval nepřesvědčeně Hádes a odtáhl se. „Proč se mi zdá, že je to blbej nápad?“
„Mně to fungovalo vždycky.“
„Démétér mě zabije.“
Zeus jim dolil sklenice. „Sme nesmrtelní,“ podotkl. „Musíš si pak Persefonu nějak to, udobřit. Pojmenuj po ní kontinent nebo tak.“
Hádes o tom začínal uvažovat.