A tam, kde všechny sny se líhnou,
pro nás dva jeden stejný zbyl.
Sen míznatý a plný sil
jak závan jara nad krajinou.
Válečným údobím nesu břemeno vlády Sychrava. Stojím za Hanou, a kde nestačí ona, rozhoduji.
‚Vím, pletichy nesnášíš. Ale udělej to pro mě.‘ Tvé oči zářily odrazem hlubiny.
Neodmítla jsem – nikdo ti neodmítne. Výchova čarodějky, krev vládců se nezapře.
‚Musíme lid provést touhle dlouhou zimou. Společně.‘ Pevné ruce rytíře mě tiskly.
Každou noc u smírčího kamene krví a hlínou obnovuji kouzla, která tě chrání.
‚Ale přijde jaro, kdy budeme vedle sebe každý vládnout svým věcem.‘
Mí blízcí by si snad povšimli stínů v mé tváři. Ale všichni jsou pryč. A tak krvácím do přediva kouzel, podpírám Sychravo a čekám.
Na jaro.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Nějak v tom jaru necítím
Aveva
Nějak v tom jaru necítím žádnou naději :o( Tohle asi neskončí dobře, že ne?
Jo, já si u tohohle příběhu nějak
kytka
Jo, já si u tohohle příběhu nějak neumím představit žádný konec, který by byl dobrý.
Ale prosím vás :) Ne, ono
Jeřabina
Ale prosím vás :) Ne, ono jako samozřejmě záleží na té optice - pokud je dobrý konec ten, kdy ty postavy začnou být hodné a všichni budou šťastný, tak ten asi fakt nepřijde. Ale někde tam nějaká naděje pro někoho asi bude :)
to se čte jak básnička
Aries
to se čte jak básnička
Děkuju :)
Jeřabina
Děkuju :)
Skvěle napsané.
zirafice
Skvěle napsané.
Ten úvodný verš je krásny! A
wandrika
Ten úvodný verš je krásny! A seriál tiež, sledujem ho, len väčšinou neviem, čo napísať... Je to drsný príbeh.
Děkuji moc :)
Jeřabina
Děkuji moc :)