Strach

Věděl, že rozkousat ten poslední ze sáčku byla velká chyba.
Vyrovnané nástroje se oslnivě leskly, ostré a nebezpečné. Raději zavřel oči, aby se na ně nemusel dívat. Když zubařka spustila vrtačku, jeho nehty se zaťaly do umělé kůže na opěrkách křesla.
„Nerozdrásej mi to,“ napomenula ho suše. „A otevři pořádně pusu.“
Pohyby nástrojů ve znecitlivělých ústech necítil, přesto mu po zádech stékal ledový pot.
„Tak zas za půl roku, Frantíku. Chceš obrázek? Za statečnost?“
Vrhl na ni nasupený pohled a přešel chodbu do své ordinace.
„Otevřete pořádně ústa, “ vyzval pacienta. „Umrtvovat to ani nebudeme, co? Pořádný chlap přece něco vydrží!“