Izolace. Tři týdny. Jen on a Spock.
„Mrzí mě to,“ řekl upřímně Kostra, „nebudou to tři lehké týdny.“ Očkem mrknul na Vulkánce.
Kirk přešlápl. „Zkusím z toho vytěžit, co se dá,“ odkašlal si neurčitě.
Kostra na něj pořád soustrastně hleděl. „Tak běžte, ať tam nemusím s vámi. A to by nechtěl nikdo.“
„To rozhodně ne,“ odtušil Kirk pobaveně.
Spock čekal u dveří a přivítal ho pozvednutým obočím.
„Připraven, kapitáne?“
„Na něco takového se asi nedá připravit, pane Spocku,“ odvětil Kirk. „Ale my se nedáme.“
Měl z toho přirozeně obavy. Ty tři týdny mohly skončit velmi dobře… nebo taky velmi špatně.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Inu nadějné, nebo ne? Tři
Killman
Inu nadějné, nebo ne? Tři týdny jsou dlouhá doba.
Tak jsem nakonec musel číst
Faob
Tak jsem nakonec musel číst víckrát, píšeš hutně, takže nějaké rychločtení není na místě, vrháš přímo doprostřed dění, takže leccos uniká... Ale líbí, propojení nemožnosti přípravy a toho odhodlaného "my se nedáme" je vlastně velmi přirozené, neb když je jeden připraven, nemusí se dvakrát sám povzbuzovat. (A teď jsem dočetl název: a ono je to všechno ještě trochu jinak... :-))
Tak buďto z toho vyjde
Wolviecat
Tak buďto z toho vyjde romantická dovolená, nebo jeden druhému do dvou dnů narve figurky k 3D šachům do nozder
:-)
Achája
:-)