Dny jsou stále kratší.
Stromy shazují listí, zvířata mají hustší kožešinu, za chladných rán se objevuje jinovatka. Studený vítr prohání po nebi mraky, pastýři u ohňů se choulí do plášťů, a každý se stará, aby měl dřevo na zátop.
Smrtelníci to neslyší ani nevidí, jen cítí. Celá zem je smutnější, kapky deště jsou jako slzy, ve větru zní pláč a nářek bohyně nad znovu ztracenou dcerou.
Ani paprsky Héliova vozu už nezáří jako za horkého léta, nedokáží prohřát ranní mlhy.
Ale kdyby dosáhly až do Podsvětí, do Hádova trůnního sálu, ozářily by dvě postavy, stojící tu opět v láskyplném objetí.
Těch dvou mi bylo vždycky trochu líto...
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Lyrické, jemné, smutné.
Aplír
Lyrické, jemné, smutné.
To je úžasné, tak krásně
Esclarte
To je úžasné, tak krásně podané. A ona je tam šťastná stejně jako s matkou.
V řecké mytologii mám asi
Evangelista biolog
V řecké mytologii mám asi celkem mezery, moc se nechytám, ale drabble je moc krásné :)
Nádherně melancholický popis,
Faob
Nádherně melancholický popis, ale kdybys měla chviličku, vysvětlila bys mi pointu? Dík.
Rád vysvětlím.
Dain
Rád vysvětlím.
Ty dvě postavy v Podsvětí jsou Hádés a Kora/Persefona.
Bohyně Démétér měla dceru Koru, do které se zamiloval Hádés a unesl ji do Podsvětí.
Démétér chtěla dceru zpět, ale ani Zeus jí nemohl pomoci, protože se mezitím stala Hádovou ženou (menší lest se zapovězeným jídlem v Podsvětí a podstrčeným granátovým jablkem).
Démétér se rozzlobila a ze žalu učinila celý svět neúrodný. Nakonec Zeus rozhodl (možná i proto, že z neúrodné půdy by nebylo co bohům obětovat), že Kora bude dvě třetiny roku s matkou, a zbylou třetinu v Podsvětí jako Hádova manželka - Persefona.
Takže krajina je obrazem Deméteřiných citů. Na podzim pláče smutným loučením, po celou zimu je neúrodná, a na jaře opět rozkvete radostí ze shledání.
Ahá, to je ten detektor.
Esclarte
Ahá, to je ten detektor.
Děkuju moc!
Faob
Děkuju moc!
Dobré přirovnání.
Killman
Dobré přirovnání.