Odraz

Byl to zásnubní dar od jejího nastávajícího. Myslela si, že je to zrcadlo jako každé jiné. Cítila, jak se jí natahuje kůže na zjizvených kloubech, když zatínala pěst a už už se rozpřahovala, aby ho poslala do zrcadlového nebe ke všem svým předchůdcům. V tu chvíli se ale její odraz pohnul nezávisle na ní.

„Nedělejte to.“

Nebyl to její hlas, ale přesto vycházel z jejích úst. Nebylo to zrcadlo. Personalizované interaktivní rozhraní.

„Můžu vám pomoci.“

Zaváhala.

„Vím, co se stalo předešlým dvěma královnám. Když mě vyslechnete, neskončíte jako ony.“

Člověk byl ale neměl věřit svému druhému já. Nebo snad ano?