Kavárna o ulici dál

Znuděný číšník ledabyle ometl stolek od včerejších drobků.
„Já jsem K..“ Oprýskaná židle drnčivě zaprotestovala, jak muž natáhl ruku ke své společnici.
„Kchááá? Co je to za jméno…?“ poprskala se dívka kávou. Hned ji začala rukávem utírat. Číšník jen pohoršeně odfrknul.
„No vážně, jaký člověk si takhle říká?“
„Jak se jmenuješ ty?“
Teatrálně noblesní gesto. „Já jsem Bebe.“ Mrk.
„Bebe? To jsou u nás doma sušenky."
„Hmm, tak to asi budu k nakousnutí,“ zahihňala se.
„Proč že jsme vlastně tady?“ ptal se už podruhé.
„Protože je to bžunda...," vypočítávala důležitě na prstech, "...a protože tady přijde omluva docela levně." Mrk.