Souboj pod dunou

Nad krajinou zapadalo slunce, a protoceratops pomalu kráčel podél vysoké duny k chomáčům trávy, které po nedávném dešti slibovaly ucházející večeři.

Náhle za sebou zaslechl šramot. Otočil se a spatřil kradoucího se velociraptora s ohromnými spáry na nohou. Teď už neuteče, má jen jednu šanci.

Skočili oba naráz. Strašný spár se zabořil do hrdla protoceratopse, ale ten zároveň svou ostrou, zobáku podobnou tlamou sevřel přední nohu útočníka, který překvapeně zakrákal a ztratil rovnováhu. Oba dva, ležíce propleteni na zemi, se na okamžik zarazili, na okamžik, který bude trvat věčně. Vzápětí je oba zavalila vlna vlhkého písku, sesunuvší se z duny.