Viník se vždycky najde

„Zrcadlo?“ zamrká Obelix.
„Jo,“ probodává ho pohledem Asterix. „Kdes ho nechal, u Tutatise?“
„No… Z toho chození mi hrozně vyhládlo a narazil jsem na fajn hospůdku…“ malá očka zazáří při vzpomínce na kančí gulášek a žejdlíky piva.
„Jak jinak!“ mračí se Asterix. „Vždycky myslíš jen na jídlo!“
„Měl jsem hlad!“
„Ty máš pořád hlad!“
„A dost!!“ oba kamarády si měří zlostí naplněné oči egyptské královny. „Nedodrželi jste slovo!“
„Já za to nemůžu, že měl Obelix hlad!“
„To tys nabídnul královně, že jí to zrcadlo odnesem!“
Dohadující se Galové nevidí smrtelnou hrozbu zpod řas krásné ženy, která vydává pokyn svým otrokům…