Mládí

Vzpomínám na své mládí. Život byl nekonečná přehlídka radostí. Bral jsem plnými hrstmi, co se mi nabízelo, a myslel pouze na sebe. Každý den něco nového, plno přátel a netřeba se na nic ohlížet. Všechno se zdálo čekat jen na mě.
Dnes mi to celé připadá jako sen.
Jak to, že jsem tehdy nepoznal, že dny mi protékají mezi prsty? Proč jsem neviděl slzy, co se kvůli mně občas objevily na něčí tváři? Proč až dnes vidím prázdnotu svého života? Kde jsou všichni ti tehdejší přátelé? Kolika lidem jsem asi ublížil?
Ze snu o mládí se probouzím do hořké reality.