Už mě nic nenapadá.
"…Ze Smrti žij, co ze života žije,
smrt Smrti navždy smrtelnost z nás smyje."
Odcházím. Žil jsem zde už dost dlouho a snad tedy vím, jak to na světě chodí. Většinou je nakonec všechno trochu jinak, než si člověk představoval v mládí. Ideály jsou krásná věc, ale při střetu s realitou často berou zasvé.
Usiloval jsem o hodně věcí, ale už je to jedno, konec se blíží.
Kde to jsem? Proč nejsem živý, ale ani mrtvý? Smrt už snad není? Co s námi bude, jestliže ona odejde, jediná, které nikdo neuteče a která by měla být ke všem stejně spravedlivá?
Verše jsou ze Sonetu č.146, napsal William Shakespeare, překlad Martin Hilský
Moc díky za DMD :-)
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Absolutní únava z drablete
Aries
Absolutní únava z drablete čiší, napsáno úžasně.
Věru parádní
Faob
kousek na závěr, temné a děsivé je to, jako vše od tif.eret, za jejíž drabblátka Havran moc děkuje!
Z toho mrazí, protože do toho
Tora
Z toho mrazí, protože do toho stadia jednou prostě dojdeme..
Moc všem děkuji
tif.eret
za komentáře :-)
Trochu pochmurné, ale krásně
Esclarte
Trochu pochmurné, ale krásně napsané.